Fikcebezhranic

Terapeutka

Petr seděl v čekárně a nervózně si pohrával s manžetovými knoflíčky. Ve svých padesáti letech si nikdy nemyslel, že bude potřebovat terapii. Ale po rozvodu a ztrátě práce se cítil ztracený. Dveře ordinace se otevřely a vyšla mladá žena s vlasy barvy medu.

"Pan Novák? Pojďte dál," usmála se.

Petr vstal a následoval ji dovnitř. Představila se jako doktorka Anna Malá. Byla krásná, ale profesionální. Petr si sedl na pohovku a začal vyprávět svůj příběh. Anna pozorně naslouchala, občas si něco poznamenala. Její přítomnost byla uklidňující.

Týdny plynuly a Petr se na sezení s Annou těšil čím dál víc. Cítil, jak se mu vrací sebevědomí. Anna mu pomáhala nacházet nový smysl života. Zároveň si ale uvědomoval, že k ní začíná cítit víc než jen vděčnost.

Jednoho dne, když sezení končilo, se jejich pohledy střetly. Napětí mezi nimi bylo hmatatelné. 

"Anno, já..." začal Petr.

"Ne, prosím," zastavila ho jemně. "Jsem vaše terapeutka."

Ale v jejích očích viděl, že cítí totéž. Petr vstal a přistoupil k ní. Anna zůstala stát jako přimrazená. Petr ji něžně pohladil po tváři.

"Už nejsem váš pacient," zašeptal a políbil ji.

Anna se nejprve bránila, ale pak polibek opětovala. Vášeň mezi nimi explodovala. Jejich rty se spojily v dlouhém, hladovém polibku. Ruce bloudi ly po tělech, odhalovaly kůži. 

Skončili propletení na pohovce, zadýchaní a rozechvělí. Anna se k Petrovi přitulila.

"Tohle je špatně," zašeptala.

"Ale cítí se to tak správně," odpověděl Petr a políbil ji do vlasů.

Věděli, že jejich vztah bude komplikovaný. Ale v tu chvíli jim to bylo jedno. Našli v sobě navzájem novou naději a vášeň, kterou dlouho postrádali. A byli odhodlaní tomu dát šanci, ať to stojí cokoli.