Fikcebezhranic

Nepovolený dotek duší

Klára stála u okna své kanceláře v nejvyšším patře mrakodrapu a zamyšleně pozorovala ruch velkoměsta pod sebou. Její mysl však byla daleko od shonu ulic. Přemýšlela o Adamovi, muži, kterého potkala před týdnem na firemním večírku.

Byl to jen letmý okamžik, kdy se jejich oči setkaly přes místnost plnou lidí. Ale v tom momentu jako by se zastavil čas. Klára cítila, jak jí po zádech přeběhl mráz, a věděla, že toto setkání není náhodné.

Adam byl ženatý, což Klára věděla. Ona sama byla zasnoubená s Petrem, mužem, kterého znala od střední školy. Jejich vztah byl stabilní, předvídatelný... bezpečný. Ale teď, po setkání s Adamem, si Klára uvědomila, že jí v životě něco chybí.

Následující dny se snažila na Adama nemyslet, ale jeho obraz se jí stále vracel. Jednoho dne, když spěchala na důležitou schůzku, do něj doslova vrazila v hale budovy.

"Kláro," řekl tiše, jeho hlas plný emocí, které se snažil skrýt.

"Adame," zašeptala, cítíc, jak se jí rozbušilo srdce.

Stáli tam, neschopni pohybu, ztraceni v očích toho druhého. Klára cítila, jak se jejich duše dotýkají, propojují se způsobem, který nikdy předtím nezažila.

"Nemůžeme," řekl Adam nakonec, ale jeho oči říkaly něco jiného. "Já vím," odpověděla Klára, ale nedokázala se pohnout.

V tom okamžiku si oba uvědomili, že ať se rozhodnou jakkoli, nic už nebude jako dřív. Jejich duše se dotkly způsobem, který byl nepovolen, ale zároveň nevyhnutelný.

Klára se konečně odtrhla a spěchala na svou schůzku, její mysl v chaosu. Věděla, že stojí na prahu rozhodnutí, které změní její život. Měla by zůstat v bezpečí svého současného vztahu, nebo riskovat vše pro možnost opravdové lásky?

Když ten večer stála opět u okna své kanceláře, pozorujíc světla města, uvědomila si, že odpověď už zná. Jejich duše se dotkly a tento dotek, ač nepovolený, byl příliš silný na to, aby ho ignorovala. Věděla, že ať se rozhodne jakkoli, její život už nikdy nebude stejný.