Fikcebezhranic

Filmová romance

Eva nervózně vstoupila do setmělého kinosálu. Přišla sama na romantickou komedii, doufajíc, že jí to zvedne náladu po nedávném bolestivém rozchodu. Když si sedla, všimla si, že vedle ní je volné místo. Sál se pomalu plnil, ale místo zůstávalo prázdné.

Těsně před začátkem filmu se objevil atraktivní muž a posadil se vedle ní. "Promiňte, doufám, že vám nevadí, že si sednu sem," zašeptal s okouzlujícím úsměvem. Jeho oči jiskřily i v přítmí kina.

"Vůbec ne," odpověděla Eva, cítíc náhlé zachvění. Muž voněl jemnou, dřevitou vůní, která ji okamžitě zaujala.

Během filmu si byli čím dál blíž. Jejich ruce se náhodou dotkly při sahání po popcornu a Eva cítila, jak jí po těle běhá mráz. Muž, který se představil jako Adam, se k ní naklonil a tiše komentoval vtipné scény. Jeho dech na jejím uchu ji rozechvíval a ona se přistihla, že se soustředí více na něj než na film.

V polovině filmu se Adam odvážil položit ruku na Evino koleno. Místo aby ji odstrčila, Eva se k němu přitulila blíž, vychutnávajíc si teplo jeho těla. Jejich pohledy se střetly a v tom momentě zapomněli na okolní svět. Jejich rty se setkaly v jemném, ale vášnivém polibku, který trval jen okamžik, ale pro ně to byla věčnost.

Po skončení filmu stáli před kinem, neochotní se rozloučit. Adam navrhl: "Co kdybychom šli ke mně? Mám skvělé víno a můžeme si popovídat."

Eva na moment zaváhala, ale pak souhlasila, vzrušená a trochu nervózní z nečekaného vývoje večera.

V Adamově útulném bytě se polibky staly intenzivnějšími. Jeho ruce něžně zkoumaly křivky jejího těla, zatímco Eva prsty projížděla jeho vlasy. Cítila, jak se jí rozbušilo srdce a tělo zaplavila vlna touhy.

Když se Adam začal soustředit na rozepínání jejího svetru, Eva náhle ztuhla. Vzpomínky na předchozí vztah a strach z dalšího zranění ji zastavily. "Počkej," zašeptala, položíc ruku na jeho hruď.

Adam se zarazil, překvapený náhlou změnou. "Co se děje? Udělal jsem něco špatně?"

Eva se zhluboka nadechla, snažíc se uklidnit. "Já... já nejsem připravená. Omlouvám se, ale nedokážu to. Není to tebou, jsi úžasný, ale..."

Adam se na ni podíval s pochopením a jemně ji pohladil po tváři. "To je v pořádku, Evo. Nemusíme spěchat. Respektuji tvoje pocity."

Místo pokračování v intimnostech strávili zbytek večera povídáním a smíchem. Eva zjistila, že Adam je nejen atraktivní, ale i citlivý a chápavý. Hovořili o svých životech, snech a obavách. Adam jí vyprávěl o své práci fotografa a Eva o své vášni pro malování.

Když se blížila půlnoc, Eva cítila, že je čas jít. U dveří se zastavili a Adam řekl: "Rád bych tě znovu viděl. Možná příště na kávu a procházku v parku?"

Eva se usmála, cítíc v srdci jiskru naděje. "To by se mi moc líbilo."

Odcházela s pocitem, že možná našla někoho výjimečného - někoho, kdo respektuje její hranice a s kým může budovat skutečný vztah, krok za krokem. Cestou domů si uvědomila, že poprvé po dlouhé době se těší na budoucnost a na to, co jí může přinést.

Adam za ní zavřel dveře a opřel se o ně s úsměvem. I on cítil, že toto setkání bylo začátkem něčeho krásného a hlubokého. Věděl, že Eva stojí za to čekat, a těšil se na každý okamžik jejich rozvíjejícího se vztahu.