Fikcebezhranic

Zapovězené dveře vášně

Elena stála před starými dubovými dveřmi a cítila, jak jí srdce buší až v krku. Tyto dveře byly po generace zapečetěné, skrývající tajemství, o kterém se v její rodině jen šeptalo. Dnes, na svých pětadvacátých narozeninách, dostala klíč a povolení je otevřít.

S třesoucíma se rukama vsunula klíč do zámku. Ozval se tichý cvaknutí a dveře se pootevřely.

Elena se zhluboka nadechla a vstoupila do místnosti.

Uvnitř to vypadalo jako staromódní budoár. Stěny byly pokryty vybledlým hedvábím, nábytek byl zdobený a elegantní. Ale co upoutalo Eleninu pozornost, byl velký portrét na protější stěně.

Zobrazoval krásnou ženu s ohnivými vlasy a zelenýma očima - oči, které Elena viděla každé ráno v zrcadle. Pod portrétem bylo jméno: Vivian.

"To byla tvoje prababička," ozval se hlas za ní. Elena se prudce otočila. Ve dveřích stál její dědeček, Charles.

"Proč... proč byla tato místnost zapečetěná?" zeptala se Elena šeptem.

Charles si povzdechl. "Kvůli lásce, která byla v té době považována za skandální."

Postupně Elena odhalovala příběh své prababičky Vivian. Byla to žena před svou dobou - nezávislá, vášnivá a nespoutaná. Zamilovala se do Alexandera, umělce z nižší společenské třídy. Jejich láska byla intenzivní, ale zapovězená.

"V této místnosti se scházeli," vysvětloval Charles. "Byl to jejich úkryt před světem, který je nechápat."

Elena procházela místností a dotýkala se věcí - starých dopisů, šperků, kreseb. Cítila, jak ji postupně naplňuje Vivianin příběh, její vášeň a odvaha.

Náhle si všimla malých dvířek skrytých za závěsem. Když je otevřela, našla za nimi tajnou chodbu.

"Kam vede?" zeptala se dědečka.

Charles se usmál. "Do starého uměleckého ateliéru. Alexander tam stále maluje."

Elena zalapala po dechu. "On... on žije?"

"Ano, je mu přes devadesát, ale stále tvoří. Vivian možná odešla, ale jejich láska nikdy neumřela."

S bušícím srdcem se Elena vydala tajnou chodbou. Když vstoupila do ateliéru, uviděla starého muže s jiskrou v očích, obklopeného plátny.

Alexander se na ni podíval a usmál se. "Ty musíš být Elena. Máš její oči."

V tu chvíli Elena pochopila, že otevřením zapovězených dveří neobjevila jen rodinné tajemství, ale i část sebe sama. Cítila, jak ji naplňuje Vivianina vášeň a odvaha.

Když se vrátila domů, našla na svém polštáři obálku. Uvnitř byl klíč a adresa - patřily k malému domku na pláži.

"Pro případ, že bys i ty potřebovala místo, kde by tvá vášeň mohla svobodně kvést," stálo v přiloženém vzkazu od dědečka.

Elena se usmála. Věděla, že její život už nikdy nebude stejný. Zapovězené dveře vášně byly otevřeny a ona byla připravena na dobrodružství, které ji čekalo.