Fikcebezhranic

Srdce divočiny

Lena se prodírala hustým porostem amazonského pralesa, pot jí stékal po tváři a její dech byl těžký a přerývaný. Jako bioložka specializující se na ohrožené druhy sem přijela studovat vzácného jaguára zlatého. Nikdy by si však nepomyslela, že její výprava se změní v boj o přežití.

Třetí den své expedice se ztratila. Její GPS selhalo a zásoby se tenčily. Když už si myslela, že nemůže být hůř, uslyšela za sebou zlověstné zavrčení. Pomalu se otočila a její oči se setkaly se žhnoucím pohledem jaguára.

V tu chvíli, kdy si myslela, že nadešel její konec, se odnikud vynořil muž. S grácií a rychlostí, jakou Lena nikdy neviděla, odvedl pozornost šelmy a umožnil Leně uniknout.

"Jsi v pořádku?" zeptal se, když se k ní vrátil. Jeho hlas byl hluboký a melodický, s přízvukem, který nedokázala zařadit.

"Ano, díky tobě," vydechla Lena. "Kdo jsi?"

"Jmenuji se Ravi," odpověděl s úsměvem. "Jsem strážce tohoto lesa."

V následujících dnech Ravi Lenu učil, jak přežít v divočině. Ukázal jí, jak najít vodu, jedlé rostliny a jak se orientovat podle hvězd. S každým dnem cítila Lena, jak ji k Ravimu něco přitahuje. Nebyla to jen jeho fyzická krása - opálená kůže, tmavé vlasy a pronikavé oči. Byla to jeho moudrost, jeho spojení s přírodou a jeho laskavé srdce.

Jednoho večera, když seděli u ohně, Ravi jí vyprávěl starý indiánský příběh o duších pralesa.

"Říká se, že každý z nás má v sobě kousek divočiny," řekl tiše. "Někteří ji potlačují, jiní ji objímají. Ale pouze když najdeme rovnováhu mezi naším civilizovaným já a naším divokým srdcem, můžeme být skutečně svobodní."

Lena cítila, jak ji jeho slova hluboce zasáhla. Uvědomila si, že celý svůj život se snažila zapadnout do škatulky, kterou pro ni společnost vytvořila. Tady, v srdci divočiny, konečně našla své pravé já.

"Nauč mě," zašeptala, "nauč mě, jak najít tu rovnováhu."

Ravi se k ní naklonil, jeho oči zářily v odrazu plamenů. "Už jsi na cestě," řekl něžně a jeho rty se setkaly s jejími.

V tom polibku Lena cítila vášeň divokého srdce i něhu civilizované duše. Uvědomila si, že našla nejen sebe, ale i svou spřízněnou duši.

Když skončila její expedice, Lena se nevrátila do civilizace. Místo toho zůstala s Ravim v srdci pralesa. Společně se starali o les a jeho obyvatele, našli způsob, jak spojit vědecké poznání s pradávnou moudrostí.

A každý večer, když se dívali na hvězdy prosvítající skrz koruny stromů, Lena děkovala osudu, že ji zavedl do srdce divočiny, kde našla lásku, svobodu a své pravé já.