Fikcebezhranic

Podzimní setkání

Anna si užívala chladné podzimní odpoledne v městském parku. Listí pod nohama jemně šustilo a její border kolie Bella nadšeně pobíhala kolem. Ve svých třiceti letech se Anna cítila konečně svobodná po náročném rozvodu, který ukončil její sedmileté manželství. Procházky s Bellou se staly jejím každodenním rituálem, který jí pomáhal najít vnitřní klid.

Toho dne se park zdál být tišší než obvykle. Anna se zastavila u lavičky, aby si upravila šálu, když vtom uslyšela štěkot. Otočila se a spatřila velkého zlatého retrívra, který se k ní řítil plnou rychlostí. Za ním spěchal muž středního věku, volající na psa jménem Max.

"Maxi, stůj!" křičel muž, ale bylo pozdě. Max se vrhl na Bellu a oba psi se začali nadšeně očichávat.

"Omlouvám se," řekl muž, když doběhl k Anně. "Max je někdy až příliš přátelský."

Anna se usmála. "To je v pořádku. Bella si ráda hraje s ostatními psy."

Muž se představil jako David. Bylo mu 45 let a pracoval jako architekt. Anna nemohla popřít, že ji David okamžitě zaujal. Měl příjemný hlas a v očích mu jiskřilo, když mluvil o své práci a o Maxovi.

Začali se pravidelně potkávat v parku a jejich psi se stali nejlepšími přáteli. Anna a David si povídali o všem možném - o knihách, filmech, cestování. Anna cítila, jak se jí David líbí čím dál víc, ale snažila se své city potlačit. Věděla, že David je ženatý, všimla si prstýnku na jeho ruce.

Jednoho dne, když seděli na lavičce a pozorovali své psy, jak si hrají, se David k Anně naklonil a políbil ji. Anna na okamžik podlehla svým citům, ale pak se rychle odtáhla.

"Davide, nemůžeme," řekla smutně. "Jsi ženatý."

David se na ni podíval s bolestí v očích. "Anno, musím ti něco říct. Nejsem ženatý. Tedy, už ne."

Anna na něj zmateně zírala. David jí vysvětlil, že se před třemi měsíci rozvedl, ale stále nosil prstýnek, protože se nedokázal smířit s koncem svého manželství. Teprve když potkal Annu, uvědomil si, že je připraven jít dál.

Anna byla v šoku. Část jí chtěla Davidovi věřit a dát jejich vztahu šanci. Ale jiná část jí říkala, že je to příliš brzy, že oba potřebují čas, aby se vyrovnali se svými minulými vztahy.

"Davide, já..." začala Anna, ale nedokončila větu. V tu chvíli se k nim přiřítili Bella a Max, celí mokří a špinaví od bláta. Oba psi se začali třepat, čímž Annu i Davida kompletně postříkali.

Anna a David na sebe chvíli zírali, pak vyprskli smíchy. Napětí mezi nimi se rozplynulo a oba si uvědomili, že ať už se rozhodnou jakkoli, jejich přátelství a společné chvíle v parku jsou příliš cenné na to, aby je ztratili.

"Co kdybychom to vzali pomalu?" navrhla Anna s úsměvem. "Krok za krokem, den za dnem."

David přikývl a s úlevou se usmál. "To zní jako dobrý plán."

Když odcházeli z parku, každý se svým psem po boku, Anna si uvědomila, že někdy ty nejkrásnější vztahy začínají nečekaně a rozvíjejí se postupně.

A možná, že právě to pomalé budování důvěry a porozumění je tím, co dělá lásku tak vzácnou a trvalou.