Fikcebezhranic

Okamžik na lavičce

Seděl jsem na lavičce v parku, užíval si teplého letního dne a pozoroval kolemjdoucí. Najednou jsem uslyšel zvuk blížícího se kola a skřípění brzd. Otočil jsem hlavu a uviděl mladou ženu, jak zastavuje přímo přede mnou.

"Promiňte," řekla s úsměvem, "nemohl byste mi prosím pomoct? Spadl mi řetěz a já si s tím nevím rady."

Přikývl jsem a vstal. Žena byla atraktivní, měla na sobě krátké sportovní šaty, které odhalovaly její dlouhé, opálené nohy. Snažil jsem se soustředit na kolo a ne na ni.

"Jistě, rád vám pomůžu," odpověděl jsem a sklonil se ke kolu.

Oprava řetězu nebyla složitá, ale vyžadovala trochu síly a zručnosti. Zatímco jsem pracoval, žena stála vedle mě a povídala o svém dni a jak ráda jezdí na kole. Její hlas byl melodický a příjemný.

Po několika minutách byl řetěz zpátky na svém místě. "Hotovo," oznámil jsem s úsměvem a otřel si ruce do kapesníku.

"Děkuji moc!" zvolala nadšeně. "Jste můj zachránce."

Pak se chystala nasednout na kolo. Sledoval jsem, jak zvedá levou nohu a elegantně ji přehazuje přes štangli. V tom okamžiku se jí šaty mírně vyhrnuly a já zahlédl její spodní prádlo. Cítil jsem, jak mi stoupá krev do tváří a srdce mi začalo bít rychleji.

Žena se na mě otočila s úsměvem. "Ještě jednou díky. Jste velmi laskavý."

Snažil jsem se ovládnout své emoce a odpověděl jsem: "Není zač. Rád jsem pomohl."

Když odjížděla, díval jsem se za ní a cítil směs vzrušení a viny. Byl jsem rád, že jsem jí pomohl, ale zároveň jsem se cítil trochu trapně kvůli svým myšlenkám.

Vrátil jsem se na lavičku a snažil se uklidnit. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. Když jsem je znovu otevřel, uviděl jsem před sebou starší paní s holí.

"Mladý muži," oslovila mě, "všimla jsem si, jak jste pomohl té slečně s kolem. To bylo od vás velmi milé. Nemohl byste mi prosím také pomoci? Upustila jsem brýle a nemůžu je najít."

S úsměvem jsem vstal. "Samozřejmě, rád vám pomohu."

Jak jsem hledal brýle staré paní, uvědomil jsem si, že skutečná krása nespočívá v letmých pohledech a vzrušujících momentech, ale v laskavosti a ochotě pomáhat druhým, bez ohledu na to, kdo jsou.

Tento den mi dal cennou lekci a já byl vděčný za obě setkání, každé svým způsobem.